Není zde žádných pochyb o jeho hrdinství. Film sdílí historické události podle pravdy a tak není k pravdivosti filmu co dodat.

    Jiný film "Vlci a psi", jiného režiséra Jiřího Vejdělka, je inspirován novelou Jana Tichého 32 hodin mezi psem a vlkem.
    Obsah filmu, stejně jako novely je postaven na vyprávění fiktivních postav, jejichž rolemi autor předvádí, jak se český národ mstil v pohraničí na nevinném německém obyvatelstvu.
    Potud přibližná dikce serveru Kinobox.

 
    V úvodu jmenovaném filmu Mateje Mináče, je hrdina jasný a neoddiskutovatelné zůstává, že  jemu vztyčené sousoší na Hlavním nádraží v Praze, odkud byly židovské děti před nacismem odváženy do zahraničí, je správné ocenění tohoto činu.
    Jen na okraj: poslední vlak, který měl být vypraven 1. září 1939 bohužel již z Prahy neodejel a většina dětí, které v něm měly odcestovat, holocaust nepřežila.
 

    Druhý film (Vlci a psi) má hrdiny jaksi ukryté v legendě vyprávěné postavami o kterých  můžeme jen tušit ke komu se váží jejich příbuzenské vztahy, pokud to novela sama připouští. Bez ohledu, o jaké vypravěče jde, je důležité o jakých hrdinech to zfilmované postavy vlastně vyprávějí.

    Podle novely se příběh odvíjí od trýznění k následné vraždě mírumilovných, ničím se neprovinivších, německých obyvatelích poválečného pohraničního města. Tímto vysvětlením končí veškerá legenda k filmu a ostatní nechť divák shlédne na plátně.

    K tomuto filmu, divadelní hře, či původní novele, by se však hodilo divákům i čtenářům sdělit okolnosti, za kterých se popisované události udály a proč se vlastně udály. To se ovšem ve skutečnosti nikde neděje. Všude jsou jen češi představováni jako vrazi, zatímco němci jsou perzekuováni vlastně za nic, vždyť "jen nedopatřením neodevzdali zbraně". A taková dezinformace je prezentována i v samotných upoutávkách na představení. Příbuznost postav k perzekuovaným navíc vybízí ke všeobecné lítosti nad zmařenými nevinnými životy nacistů.

    K 2. červnu 1945 v Novém Boru tedy v kostce:

    Tak, první viditelnou stranu historické kostky již známe, je popsána výše.

    Na druhé straně popravení podle stanného práva drželi zbraně, které neodevzdali. Tedy se nejednalo o mstu českého národa na německém etniku, ale o výkon spravedlnosti vojenskou brannou moci (pod velením velitelství „Alex“) nad provinilými a odsouzenými k smrti zastřelením, přesně podle dikce vyhlášeného stanného práva na Českolipsku (10.5.1945).

    Třetí odvrácená strana pomyslné kostky pak zařazuje do kontextu osoby nevinné  německé obyvatele. Popravení nacisté.

    Čtvrtá strana kostky ukazuje jak byl novoborským nacistům  postaven pomník na veřejném místě v Novém Boru.

    Na páté straně pomyslné kostky se již diskutuje na téma, kdo byl a kdo ze jmenovaných na pomníku nebyl nacista nebo esesák.
    No a poslední strana je popsána příznivci pomníku nacistů, hlavně jmény zastupitelů, kteří pro jeho zbudování hlasovali.

* * *

    Koho vlastně novela Jana Tichého předkládá čtenářům jako politováníhodné hrdiny nevinného německého národa.
Koho představují divadelní představení a dnes už také film, která obě praktikují všeobecně známou polopravdu, začínající kapitulací třetí říše? 
    Koho tedy připomíná novoborský pomník?
    Jmenovitě Dr. Alfreda Trägera, po válce pokojně žijícího člena NSDAP a SS (Nr. 6794146), který ovšem za války, jako vzorný „arijec“, odmítl ošetřovat příslušníky nižších ras.
    Nacista Albert Rachmann v jehož podniku za války pracovali häftlinci z různých států. Společně se svým bratrem Heinzem Rachmannem vlastnili továrnu na výrobu časovačů do bomb a v areálu jejich nemovitostí byl i koncentrační tábor pro totálně nasazené. Tento koncenstrační tábor vedl další nacista Herbert Rchter. K příkladu ze života věznů i jejich věznitelů moc není. Ale znám je příběh 55. francouzských vzňů, kteří těsně před koncem války byli vyexpedování do transportu smrti, který však do Francie neodšel a o těchto häftlincích jakoby se slehla zem.  Ne asi nadarmo hned po kapitulaci třetí říše někteří novoborští nacisté a esesáci spáchali sebevraždu po té, co vyvraždili celé svoje vlastní rodiny. 
    Na pomníku, který byl vystaven novoborským popraveným, je jmenována i nacistka Martha Werner. Její přístup k českým obyvatelům je znám z jejího výroku, „že je musíme vyhubit, jako krysy“. Ovšem hned po válce se z ní stala mírumilovná občanka "mir nichts, dir nichts".

    Tedy takoví jsou hrdinové z novely Jana Tichého, 32 hodin mezi psem a vlkem,  o stejných hrdinech vypráví divadelní představení Činoherního divadla z Ústí nad Labem - Střekova a o těch samých hrdinných nacistech pojednává i film Vlci a psi.

    Doufejme, že za takové hrdinské ságy dosáhnou autoři jmenovaných děl na Oskary, Thálie, České lvy, či možná i Nobelovu cenu za utužování mezinárodních vtahů.

    Konečně, když je Sir Nicholas Winton navrhován na Nobelovu cenu, tak proč nenavrhnout také nacisty třetí říše "in memoriam“, když už mají pomník v Novém Boru, možná že by se to ujalo?

    Co vy na to glorifikátoři novoborských nacistů?